Proč svá díla podepisuju pouze monogramem
Možná jste si všimli, že na žádném mém obraze, či jiném výtvarném díle nenajdete můj podpis, pouze ozdobný monogram JH s vetknutým křížkem. Většina lidí by nejspíše řekla, že důvody, které mě k něčemu takovému vedly, jsou ryze praktické jako například úspora místa na ornamentální ploše obrazu, ale skutečné mé pohnutky jsou úplně jiné a jsou spíše charaktreru filozofického.
Abych mohl celou věc vysvětlit, musím začít úplně od začátku, a to již v raném středověku. Naprostá většina středověkých uměleckých pokladů a památek je církevního nebo obecně náboženského charakteru. Pro středověkého člověka, ať už prostého nebo vznešeného, byla křesťanská víra základním pilířem jeho života a tomu bylo podřízeno vše ostatní, umění nevyjímaje. Náboženské obrazy, ikony, či sochy měly v člověku vzbuzovat pocit přítomnosti něčeho nadpozemského a krásného. Bylo důležité to, co zobrazovaly a podle toho se i k výtvarným pracem přistupovalo. Nebylo tolik důležité, kdo je jejich autorem, ale to, co zobrazují – k tomu se lidé upínaly. Autor pouze splnil svou práci, která byla brána spíše jen jako řemeslo, které šířilo a zvěčňovalo slávu Boží. Z těchto důvodů středověcí umělci většinou svá díla nepodepisovali, ani si je nijak neznačili. Proto ani neznáme jména naprosté většiny středověkých mistrů a často jsou označováni pouze podle toho, co po nich zůstalo – například Mistr vyšebrodského oltáře. Ale jak se tento malíř skutečně jmenoval, se nejspíše již nikdy nedovíme.
Velký posun nastává již v období renesance, kdy se umění takříkajíc částečně zesvětšťuje a začíná plnit i funkci ryze ozdobnou a estetickou. Do popředí se dostává i důraz na osobnost autora a tento trend se během staletí stále více zvýrazňuje až se dostáváme do dnešní doby, kdy můžeme říci, že osobnost a charizma umělce je někdy i důležitější než konkrétní objekty jeho tvorby. Zvykem naší doby často bývá, že autor svým uměním reflektuje své názory a postoje k různým společenským tématům a problémům, což může někdy vyústit i ve vymezování se vůči okolnímu světu a bořením společenských konvencí, což jsou věci pro středověkého umělce nejen naprosto nepředstavitelné, ale i nepochopitelné. Od renesance se tak podpis autora stává pevnou součástí obrazu, na kterou si moderní člověk natolik zvykl, že jeho absence může v dnešní době budit dojem jisté nedokončenosti.
Když jsem začal malovat, dlouho mi vrtalo hlavou, ke kterému z těchto dvou pohledů na věc se přihlásit. Nakonec jsem dospěl k tak trochu šalamounskému řešení, kdy mě napadlo, že vytvořím ze svého jména ozdobný monogram, kterým začnu své práce značit. Mé dílo je tak se mnou spojené a zároveň jsem skromně přenechal jeho obsah, aby promluvil sám za sebe.
JH
